Kapitola první: Kořist

3. května 2010 v 1:44 | TANGO NA ZLOMENÉM PODPATKU. Román na pokračování. |  David Vaníček
Nebe nad Palmovkou mělo ocelový odstín, na horizontu libeňského mostu se objevila tramvaj číslo dvanáct a přesně tolik minut zbývalo do šesté ranní. Sofie to měla ke prahu svého bytu už jen pár kilometrů, její modrá sportovní bota s výraznou žlutou tkaničkou se právě zabořila do blátivé louže. Takhle po dešti se Sofie vracela z ranního běhání vždycky šíleně zašpiněná…

Když vnikala klíčem do zámku svého 2+kk, silně jí to připomnělo uplynulou noc s tím divným klukem.
A v pravé části jejího hrudníku se v tu chvíli rozezněl temperamentní koncert bubeníků. "Já jsem taková slepice," proběhlo jí hlavou, když se s každým dalším krokem blížila ke své posteli. Její "kořist" ležela v peřinách se zelenými povlaky a Sofie měla neodvratný dojem, že se nedívá na místo vášnivého zážitku, ale na mastný talíř, kde se povaluje kus hovězího se špenátem.

behej
ilustrační foto, zdroj: behej.com

"Nazdar kočko," prořízl ticho v místnosti jeho zastřený hlas," připravil jsem nám snídani.
"Zatímco jsi byla běhat, koupil u Mekáče nějaký mňamky."
"Ten BURAN řekl mňamky?" Nestačila se divit dívka, které kamarádky přezdívají BioSofie nebo také Zelená Sofie. Ortodoxní vyznavačka zdravého životního stylu se zoufale dívala na stůl a pak se s kyselým obličejem natáhla pro krabici s kukuřičnými lupínky: "Smrt v krabičce nejím, díky."

BURAN se zvedl z postele, sedl si ke stolu a zakousl se do housky s plátkem mrtvé krávy.
"Ty jsi byla v noci tak vášnivá! Netušil jsem, že se taková slušňačka jako ty dokáže tak rozparádit, he, he, he…," hlučil BURAN a z pusy mu přitom upadl kus okurky.
"Buď tak hodný a k minulé noci se nevracej ani náznakem, byla to chyba. Jedna z mých největších životních chyb. Opila jsem se a šlápla jsem prostě vedle. Promiň, ale bude lepší, když si sbalíš věci a vypadneš," odpověděla Sofie a během téhle věty se tak rozohnila, že spálila víc kalorií než za těch uběhnutých šest kilometrů.

Za BURANEM klaply dveře a Sofii spadl ze srdce skalní masiv.
Umaštěné obaly z fastfoodu, a s nimi i příběh uplynulé noci, hodila do koše: "Jak jsem jen mohla…"

Ve Snídani s Novou právě končily poslední zprávy o počasí: "…během poledne by mělo znovu pršet a zdá se, že nástup jara budou možná v noci brzdit ještě přízemní mrazíky," usmívala se do kamery rosnička a dobrá nálada, kterou si Sofie ráno vyběhala, byla v tu chvíli totálně zpackaná.

Šedý kostýmek obepínal její krásnou postavu, bílá košile s výrazným výstřihem dokreslovala její obličej a mezi ňadry se jí ze strany na stranu převaloval křišťál.
"Vrrrr," napodobovala při pohledu do zrcadla dravou šelmu, která jakoby chtěla po otevření klece vběhnout mezi nudné ovce a rozcupovat je na kusy. Rukama si hladila štíhlé boky, kroutila se strany na stranu.
"Je to tam, holka, to dáš. Nejsi žádná běhna. To zaprvé. Včerejší večer byl ten, který se ti prostě v paměti neuloží. NE-U-LO-ŽÍ. To zadruhé. A protože nechceš mít ostudu po celý firmě, necháš si to jenom pro sebe. To za třetí. Jsi krásná, jsi originální a svět tě potřebuje, tak jdi a ukaž mu to! Ukaž mu tóóó," dávkovala si dostatek sebevědomí na celý den.

"Dobré ráno paní Šípková, ahoj Cherry, jdeš s paničkou čůrinkat, jo?," infantilně se culila na sousedčina psa a přitom rozverně seskakovala schody starého činžáku.
"Dobré jak pro koho, slečno Sofie… To víte, někdo musí se psem, jinýmu zase králíci v noci rozdupali celou králíkárnu, až to bylo slyšet o dvě patra vejš," štiplavě poznamenala Šípková.
V tu chvíli se Sofii rozmazal obraz před očima a místo šedesátnice s vodítkem v ruce viděla na schodech bábu v maskáčích, kanadách, která švihá bičem a slova nahrazuje střelami ze samopalu.
"….aby ses nepodělala," hlesla tiše, ale jen pro sebe, Sofie.
"Ale… měla jsem doma malej mejdan, to víte, dokud jsme mladý, tak do toho ještě musíme umět praštit. Vždyť to sama znáte. Když se po kuchyňce dlouho nikdo neproběhne, začnou se tam usazovat pavučiny. Tak hezkej den, paní Šípková."

Cestou do práce se snažila koncentrovat, slet událostí jí v hlavně nadělal pěknou paseku.
AHOJ BERUNO. JSEM UPLNE PITOMA. HUSA! V NOCI JSEM SKONCILA S TIM PITOMCEM, KTEREJ ME CELOU DOBU NA BARU LAKAL NA VODKU. CITIM SE JAKO PROPOCENY TILKO TRAKTORISTY. HELP ME, BEJBY, CO MAM DELAT?
Odeslat pro: TEREZKA…. Sofie právě porušila své zaprvé, zadruhé i zatřetí.

Prosklený openspace na Pankráci měl romanticky žlutý nádech, to jak se vycházející slunce opíralo do průhledných stěn mrakodrapu.
"Ahoj holky, tady jsou koblihy, koupila jsem je dole v pekárně."
"Sofí… No, to mi posol bulvu, holka! Tak ty ses vyspala s tím Emanem? Víš co dělá! Je to údržbář smíchovského nákupního centra! Tomu teda říkám úlovek… hotovej Travolta, juchůůů," vypálila na Sofii její kolegyně Terezka.
Kdyby to bylo jen trochu možné, pytlík s koblihami by v tu chvíli asi měla nacpaný až někde pod krčními mandlemi a nejspíš by zbytek pracovní doby strávila svázaná a s roubíkem v puse.
"Terezko…. To byla zpráva jenom pro tebe, díky za jemný a intimní přístup, to jsem fakt potřebovala," ironicky utrousila Sofie.

Následovalo bombardování uštěpačnými poznámkami ostatních kolegyň. Sofie tohle verbální pranýřování vydržela přesně 54 sekund, pak si nasadila sluchátka, otočila kolečkem na přehrávači a místo kvokání kolektivního slepičince spustila funkci "náhodné přehrávaní". Bílým kabelem z té krabičky až do sluchátka projely první tóny a s nimi hlas Heleny Vondráčkové…. "byla to velmi dlouhá noc. Tys byl jak kluk, já pila moc… to prapodivné spojení…"

Sofie prostě neměla šťastný den. S tímhle úlovkem prostě šlápla vedle.


Pokračování za týden.
Sofie může prožívat i váš příběh! Podělte se s námi s příběhem, který by mohl být součástí našeho románu TANGO NA ZLOMENÉM PODPATKU. Náměty a připomínky posílejte autorovi na david.vanicek@nova.cz

Chcete také blog jako Zdena Lacková? Založte si jej zdarma zde!
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama