Naše Maličká

31. května 2010 v 10:34 |  Michal Jančařík
Milé dámy,
byly doby, kdy mi několik z Vás řádně popletlo hlavu a byl jsem z toho celý pryč. No přiznejme si - mrskalo to se mnou ode zdi ke zdi, byl jsem občas přímo opilý emocemi a létal jsem a vznášel se, jak motýl Emanuel. Někdy to bylo krásné a jindy bolestné, ale skoro vždy hodně moc intenzivní a měl jsem pocit, že jsem toho pln, úplně prodchnutý...

Ovšem milé dámy, není to nic, vůbec nic proti tomu, co prožívám nyní! Drží mě to už 14 měsíců ve dne v noci a v podstatě pořád. Tak např. jsem onehdy koukal na ulici na nějaké hezounké mladičké děvče, tak 16 let a napadalo mě asi toto - nebude to trvat dlouho a naše čtrnáctiměsíční štěstíčko bude vypadat nějak takhle.

Prostě pro mě existuje jen jedna jediná! Momentálně má asi 83 cm, 11 kilogramů a jedno velmi oblíbené slovo, které používá zejména v 6 ráno, když se vzchopí na postýlce : TataTata! Pochopitelně, že nejraději z "velkých" mám maminku tohoto stvořeníčka, je to skvělá žena, která své kvality navíc korunovala tím, že přivedla na svět právě náš pokládek. Ovšem ta naše Maličká, to je prostě úplně jiná dimenze a rozměr, který jsem dosud nepoznal. A je to úžasné! Nevyslovitelné, těžko popsatelné, ale prostě fantastické.

To co sám prožívám tak trochu vidím na svém taťkovi /moderátor Petr Jančařík/. Když on spatří naší Malušenku, natož když si s ní potom hraje, tak mám pocit, že toho člověka neznám! Najedou se mu na tváři ukazují takové výrazy a je celkově v takovém zvláštním tranzu. Prostě najednou ho vidím tak, jak jsem ho dosud neznal. A za to taky děkuju naší Maličké. Děkuju, že jsi nám všem okolo otevřela dveře do dalších prostor našich životů, které jsou tak nádherné!

Takže teď zásadně v každé volné chvíli jezdím "za holkama", což znamená, že už se hrozně těším domů na mojí Velkou a Malou ženu!

Milé dámy odpusťte mi prosím těch pár emotivních odstavců, ale někdy už mám vážně pocit, že mi na čele vyrůstá nápis "Taťka".. V příštím článku už se "odtaťkuju". Aspoň to zkusím. Ale teď už jedu "za holkama"!

Chcete také blog jako Zdena Lacková? Založte si jej zdarma zde!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Libuna Libuna | 31. května 2010 v 19:47 | Reagovat

To znám, zažila jsem si to s vlastními dětmi čtyřikrát, jednou dvojčata a teď jsem trojnásobnou babičkou. Pro průzkukm a vědecký výzkum své nejstarší vnučky jsem ochotna vzít do ruky žížalu, což bych dřív nikdy neudělala, Se svou mladší vnučkou závodím v běhu, Věk 60, hmotnost 100kg. A vnuk nejmladší z této trojice ten se mnou mává jak se mu zachce. Rozumím a blahopřeji. Přeji čtěstí celé rodině.

2 Marie Viktorová Marie Viktorová | E-mail | 31. května 2010 v 19:51 | Reagovat

Moc hezký příspěvek. :-) Není nic hezčího, než pozorovat pokroky těch našich malých  zázraků.

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 31. května 2010 v 22:12 | Reagovat

Petře to jste napsal moc krásně,je vidět že ty svoje holky moc milujete a to je KRÁSNÝ.

4 mÍŠA mÍŠA | 1. června 2010 v 10:04 | Reagovat

Nááááádherný článek, až jsem měla slzy v očích. Neřekla bych , že chlap jako vy, umíte tak krásně vyznat lásku vaším holkám! Mám též doma úžasného chlapa a nádherné dětičky (8. měs. a 2 roky),. Jsme všichni moc šťastni. Hodně šťestí i vám všem!!!!

5 Martina Martina | 3. června 2010 v 16:51 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Je z toho cítit hodně lásky - což je dobře. Přeji hodně štěstí a hodně lásky !

6 Miss ♥ Keraso ♥ Miss ♥ Keraso ♥ | Web | 11. prosince 2010 v 17:44 | Reagovat

Ahojky.. :D Super článek.. :D HEle koukla by ses na my blog?DKJ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama