Červen 2010

Dovolená S ní(m) nebo BEZ ní(něj) ?

30. června 2010 v 14:50 | Tomáš Matuška |  Tomáš Matuška
  Je tady léto a s ním i čas si pořádně odpočinout nejen od pracovních povinností, ale možná i od partnera. Mnoho odborníků takový odpočinek dokonce vřele doporučuje. Možná na tom něco bude, vyrazit pěkně na dámskou nebo pánskou jízdu a poznat kousek světa.
  Pamatujete období v devadesátých letech, kdy se organizovaly hromadné zájezdy pro ženy na cvičení aerobiku (alespoň to tak uváděli) do Chorvatska nebo Itálie? Jaké "žně" čekaly na tamější dobyvatele ženských srdcí (a nejen srdcí) při příjezdu českého autobusu plného žen v očekávání příjemně stráveného týdne plného pohybu. Některé dámy se pak na místa takových letovisek rády vracely i přesto, že aerobic viděly jen z dálky.
  Právě nyní asi většina z Vás plánuje dovolenou a hlavou Vám možná proběhla myšlenka, jestli letos nezkusit vyrazit na dovolenou sama (sám). Poprvé bez partnera? Neztroskotá náš vztah? Nové prostředí i nové podněty - mám to risknout?
  V dlouholetém soužití dvou lidí, kdy už všechno oběma přerůstá přes hlavu a kde si oba navzájem lezou na nervy a obviňují z toho jeden druhého, je určitě samostatná dovolená dobrým nápadem a skvělou příležitostí, jak si od sebe na čas odpočinout a třeba zjistit, že Vám partner(ka) najednou chybí. To vše i za cenu rizika, která s sebou taková samostatná dovolená přináší. Hluboké pohledy, které pomáhají zapomenout na každodenní starosti, svádění, flirty, případná skrytá milostná dobrodružství…
  Pokud vyrazíte sami na takovou dovolenou, dříve nebo později se lákadlo letního flirtování objeví. Třeba někde docela blízko Vás. K dovolené prostě kouzlo letní love story patří a nemusíte být zrovna koketní typ a podobné dobrodružství za každou cenu vyhledávat. Přijde k Vám totiž samo :o)
  Prázdninové lásky dokáží pohladit, potěšit, možná i na několik hodin ohřát tělo a na několik dnů i duši. Je zvláštní, že právě tohle všechno, alespoň podle odborníků, nejvíce vyhledávají lidé v manželství. Ať už prožijete léto s kýmkoliv, přeji Vám, aby bylo co nejkrásnější, plné lásky a nevšedních zážitků.
  Tomáš Matuška, facebook: Tomáš Matuška - moderátor

"Dokonalý vztah"

22. června 2010 v 21:19 Zora Kepková
Jsou skoro tři hodiny ráno a já jsem plná dojmů z filmu Sex ve městě 2.
Zbožňuju módu a tak jsem si skutečně užívala pohled na stovky módních kreací všech 4 představitelek, ale tentokrát se jistě mnoho žen s Carrie skutečně ztotožnilo. My ženy totiž většinou toužíme po dokonalosti. A to v různých směrech, nejčastěji samozřejmě ve vztazích. Filmová Carrie konečně má všechno, co si vždycky přála. Božský ji miluje, zahrnuje ji láskou každý den a žijí zdánlivě dokonalý život…ale nikdy není nic dokonalé. A stejně tak jako Carrie na filmovém plátně, i my ženy "smrtelnice" řešíme den za dnem své vztahy.
Často přemýšlíme o tom, co bylo, co je, co bude a jaké by to všechno vlastně mělo být. Ta honba za dokonalým vztahem je někdy vyčerpávající. Snažíme se být dokonalé hospodyňky, partnerky, milenky a matky (to se mě zatím netýká)……něco jako 4 v jednom - a na oplátku chceme neustálý přísun lásky a jakési jistoty.
Když se nám nedostává toho, po čem toužíme, je to špatně. Ovšem druhá věc je, když tohle všechno máme a asi z příliš velké dávky štěstí začínáme řešit absolutní blbosti.
A tak se přestaňme zabývat vším nepodstatným a zkusme hledat kompromisy.
Ať o ty své téměř dokonalé vztahy jednou nepřijdeme…

Svobodné ženy po třicítce

21. června 2010 v 12:23 Tomáš Matuška
  Nespolečenské? Ošklivé? Vybíravé? Vůbec ne, naopak! Svobodné ženy po třicítce jsou většinou v práci úspěšné, slušně finančně zabezpečené a na nedostatek kamarádů či přátel si taky určitě nestěžují. Jenom prostě chybí ten mužský...
  Je pravda, že mnoho žen si singl život doslova užívá. Vše si mohou organizovat po svém, nikdo jim nemluví do nakupování (pro muže často nesmyslných věcí jako jsou kabelky, několikatery nové boty apod.) a po práci mohou dělat v podstatě cokoliv bez řečí partnera. Co by za takový život daly v dřívějších dobách naše prababičky, většinou závislé jen na příjmech svých manželů.
  Takový životní styl má však i svou stinnou stránku. Mnohé z nich si na pohodlný život bez partnera zvyknou natolik, že už pak nenacházejí důvod situaci měnit. Pak ještě ty biologické hodiny...tikají a tikají...  Některé ženy si i pro samé užívání nestihnou založit rodinu a přitom podle odborníků je ideálním věkem pro otěhotnění a porod dítěte z biologického a genetického hlediska mezi dvaceti a třiceti lety. To je názor lékařů, pravda je ale taková, že stát se rodičem ve 20 či 25 letech není podle mého názoru zcela ideální (pokud to ovšem není plánované :o) ). Jak já si v těch letech hezky užíval! Ono být do 18ti let vychováván a pak hned zase někoho vychovávat je trochu moc na sebe navazující. Chce to prostě chvilku času na sebe.
  Je mi jasné, že pokud dívka chodí s klukem čtyři, pět nebo sedm let v době mezi 25 - 32 rokem a vztah končí rozchodem, je potom pro ženu obtížnější najít si partnera. Nikoli v tom smyslu, že čas ženám ubírá na půvabu a tím by byly méně atraktivní (někdy je to spíše naopak), ale čím vyšší věk, tím je člověk větší individualitou. To není samozřejmě na škodu, ale v hledání toho nej partnera trošku svazující. Ženy se pak většinou snaží co nejrychleji najít jakéhokoli partnera a po několikaměsíčním vztahu buď hned otěhotní a nebo se aspoň rychle vdají. Nejsem v takové situaci a hlavně jsem muž, který to prostě vnímá jinak než žena. Ale pravda je taková, že těch rozvodů a samotných žen s miminkem je bohužel víc něž dost. Proto si milé dámy po třicítce myslím, že není pořád kam spěchat  a za každou cenu si "pořídit" dítě taky nemá cenu. Vždyť je to především Váš život a také Vy samy máte právo na partnera, se kterým budete šťastné, v ideálním případě trávit společné chvíle po zbytek života. Co myslíte?

Přes kapry k Sexu

12. června 2010 v 22:57 | Marta Ondráčková |  Marta Ondráčková
Po několika uplynulých, velmi horoucích dnech, už jsem se cítila vyčerpaná, neschopná se dotknout sama sebe, natož připustit, aby se mě dotýkal někdo jiný. Ve stavu totálního odporu vůči vedru jsem se vypravila zregenerovat se do přírody, respektive domů, do Brnečka. První den jsem se léčila z úžehu a přírodu jsem viděla pouze z okna. Kromě desetiminutového obdivování maminčiných zbrusu nových Koi kapříků. Následně jsem intenzivně provozovala doplňování kalorií a ještě intenzivněji odpočinek. Jsem ovšem tvor, který nevydrží dlouho v nečinnosti. Takže jsme se s maminkou vypravily z přírody trošku se nadýchat městského vzduchu. Takové pokecání s nejlepší kamarádkou, i když je o něco starší a máte k ní příbuzenský vztah, je velmi osvěžující. Stejně jako bouřka, která se během našeho pobytu ve městě přihnala. Nejen, že jsme si vyčistily hlavy, nakoupily pár luxusních hadříků, ale taky jsme absolvovaly opus na něžné pohlaví jménem Sex ve městě 2. Bože, díky, že jsi stvořil ženu! Ženu jménem Candace Bushnellová! Nemám v plánu jakkoli hodnotit a obhajovat hloubku tohoto snímku. Ale musím říct, že je pravým balzámem na naše nepochopené a nepochopitelné duše a každá z nás se v některých jeho momentech vskutku skvěle pobaví a zřejmě i najde! Plné inspirace jsme poté vyrazily ještě zlehka doplnit letní šatníky o pár miniaturních kousků textilu s názvem plavky. Na Blízký východ se nechystám, ale už teď se těším, až se vrátí to před pár dny zavrhované vedro a přijde možnost ukázat se slunci v plné parádě! Krásné léto! Vaše Marta

Kapitola třetí. Výtah

10. června 2010 v 10:43 | TANGO NA ZLOMENÉM PODPATKU. Román na pokračování. |  David Vaníček
Začal víkend. Sofie si balila věci do tašky. V plánu byla cesta do Francie. Každý rok tam na jaře jezdí s partou. Letos ale to "zdravé jádro" trochu prořídlo a místo desetičlenné skupiny se domluvilo jen pět lidí. Kolegyně Terezka a její kluk Michal. Kamarádka Šárka a její kluk Láďa, Jindra a jeho pes Mates a Sofie - bez psa i bez přítele.
A protože Jindra je na kluky, kromě pořádného mejdanu Sofie od nadcházejícího víkendu nečekala žádnou jinou rozkoš. Když si do kufru skládala oblečení, zabalila si proto na spaní jen saténové pánské trenýrky s obrázkem Homera Simpsona. Dobře se v nich spalo. A taky přihodila ještě vlastní oblíbený ručník, žehličku na vlasy, lehké jarní šatečky, sáčko, jedny džíny, láhev vodky, ještě jednu láhev vodky a plyšového klokana Vojtu, kterého dostala od svého kamaráda z Austrálie.

"Ehm, pár cetek a kufr narvanej," funěla Sofie a koleny přimačkávala víko zavazadla, aby ho vůbec mohla dovřít. Když už se jí konečně podařilo víko zacvaknout, otočila se, podívala se na polici a zjistila, že si zapomněla přibalit ještě další hromádku oblečení. Mezitím se ale její zavazadlo podivně zakroutilo, víko kufru se vymrštilo do vzduchu a jakoby byl pod tlakem, vychrlil ze sebe půlku obsahu. "Super, takže tohle už se tam asi nevejde, to neklapne," lakonicky dodala Sofie a zbylé kousky prádla si dala do příručního zavazadla.

V televizi začaly zprávy a moderátorka se smutným hlasem oznamovala, že zemřel zpěvák Petr Muk. Sofie s údivem stála před obrazovkou a doufala, že to není pravda. Její idol! Na plakátech v Sofiino tehdejším dětském pokojíčku mu to slušelo, měla všechny jeho písničky, tehdy ještě na kazetách, a tak ráda je poslouchala! Hlavně ve škole v přírodě. "Pak mááám…. před sebou jen prázden kout, nechci s ničím tady hnout, ty tančíš sama, já tančím sám… " znělo z televize a Sofii tekly slzy po tváři.

Z pochmurné nálady vytrhlo Sofii až hlasité vyzvánění jejího telefonu.
"Ahoj kočko, už máš sbaleno?" vyzvídala Terezka.
"Jasně, že jo, ta moje skořepina bude vážit asi tunu, ale mám."
"Volám ti jen proto, abychom se domluvily na odjezdu na letiště. Hele, takže letí nám to dneska ve 12.30. Teď je devět. Objednala jsem taxíka na půl jedenáctý, takže v jedenáct nabereme tebe, oukej?"
"To je krásný, takže mám ještě hodinu a půl - no, nejvyšší čas jít do koupelny a namalovat si na ten ksicht nějakej hezkej obličej, aby mě nevykázali z letadla," vtipkovala Sofie.
"Těším se, Sofí, já si ještě půjdu na chvilku lehnout, jsem celá rozházená z toho včerejšího doktora…"
"Proč? Co ti prováděl," vyzvídala Sofie.
"Ale, to je tak nechutný, že když bych ti to vyprávěla do telefonu, tak nám za míru nechutnosti zdražej tarif! Představ si, jo… Já jsem nikdy neměla problémy s tlustým střevem. No a nedávno mi nějak bylo špatně, tak mě obvoďačka vyhnala na vyšetření. Dopadlo to dobře, nic mi nenašli, bála jsem se, jestli nemám rakovinu. Ale jsem v pohodě. Jenže, co je na tom nejhorší! Ta potupa! Chápeš to, Sofí, že já jsem tomu mýmu moulovi nikdy nedovolila anální sex… Rozumíš, připadá mi to šíleně nechutný! A hlavně jsem na doma.cz taky četla článek o tom, že je to riskantní! No, a co se pak nestane - nakonec přijdu o panictví mýho zadečku v nemocnici s kamerou Panasonic!... To je úroveň, viď," pohoršovala se Terezka.
"Terko, máš můj obdiv, já bych do sebe tu sondu nepustila, ale hlavně, že jsi zdravá. To musíme v Paříži zapít. Tak si utíkej lehnout, v půl jedenáctý se těším!"

silonky
Nalíčená, učesaná, prostě šik. Sofie se naposledy podívala do zrcadla v předsíni, vytáhla držák kufru a rozjela se s ním k výtahu. Kolečka kufru drncala o spáry mezi dlažbou a Sofie z dálky připomínala letušku luxusní letecké společnosti. Nastoupila od výtahu a zmáčkla "Pé". Výtah se rozjel, minul třetí patro, projel bez problému i to druhé, ale mezi prvním patrem a přízemím se najednou zastavil a v kabince zhaslo světlo. "Co jé," vykřikla rozrušeně Sofie a začala hledat telefon. Prohledala kapsy u saka i příruční tašku a pak si vzpomněla, že ho po telefonátu s Terezkou nechala ležet v koupelně.

Do odletu zbývaly více jak dvě hodiny a za deset minut měl přijet taxík. Sofie nechtěla panikařit. "Klid, tohle je na chvilku, prostě vypnuli proud a je to náhoda, že se to zaseklo v mezipatře, to bude dobrý," uklidňovala se. "Dobrý" to ale nebylo. Do výše kolen měla beton, od kolen po prsa dveře a pak malé okénko se sklem zpevněným drátky. Pochopitelně tak, aby nešlo rozbít. Sofie si vzpomněla na své pubertální léta, kdy se s ostatními dětmi zasekávali ve výtahu a pak stačilo sáhnout rukou někam do úrovně zámku a hýbnout s páčkou. Dveře se pak otevřely. Přesně tak to Sofie chtěla udělat. Výtahovou kabinkou se ozvalo jen malé křupnutí. Nehet na Sofiino prostředníčku se zlomil v půlce a zapadl do výtahové šachty.

"Haló, je tady někdóóóó? Slyšíte mě?!!" Sofiin křik se rozléhal po zhasnutém domě, ale nikdo na něj nereagoval. Taxík s Terezkou už mezitím čekal před domem. Sofie neměla pojem o čase, už jí to připadalo jako věčnost a začala zmatkovat. Odemkla kufr, vytáhla z něj nejpevnější věc, jakou našla a jala se rozbíjet okénko. Popadla proto žehličku na vlasy a plastovou věcí třískala do bezpečnostního skla jak jen to šlo. Rozbila ale jen žehličku, na skle nebylo škrábnuto.
Výtah se v tu chvíli dal do pohybu, ale sjel jen o pár metrů níž.

"Pomóóóc!!!!" kvílela s fistulí v hlase Sofie. Před domem už stál taxík. Terezka i její přítel Michal už nervózně přešlapovali před domovními dveřmi a s telefonním sluchátku Sofie se stále dokola opakovala trapná vyzváněcí hláška od Jiřího Macháčka: "vydrž, vydrž… asi dělá, že tam není…." Ona to ale nedělala. Ona tam nebyla. Telefon mezitím rozverně skotačil po pračce a jak vibroval, otáčel se kolem dokola.
"Michale, jdeme dovnitř, tohle není normální, vždyť jsem s ní mluvila. Ví, v kolik máme odjíždět," zneklidnila Terezka. "Dobrý den, potřebujeme ke slečně Štormové, pustíte nás, prosím?" prosila přes domovní zvonek sousedy. Terezka s Michalem vešli do chodby domu a zkoušeli marně rozsvítit. Tma. Elektřina ve společných prostorách prostě nefungovala…

"Pomóóóóc! Chcípnu tady jako krysa!!!!" ozývalo se z výtahu.
"Sofie!" vyděsila se Terezka a rozeběhla se směrem k zoufalým výkřikům: "Sofí, kde jsi?"
"Kde asi, do hajzlu! Nakupuju v butiku! Jsem tady, ve výtahu mezi přízemím a prvním patrem, pomóóóc!!!"
"Neřvi, zavoláme pomoc," uklidňoval hysterickou Sofii ve výtahu Michal a mezitím už vytáčel číslo výtahové služby, nalepené na dveřích.
"Pazderka, dobrý den, my jsme na Palmovce, ulice Novákových 99, naše kamarádka se zasekla ve výtahu, je mezi prvním patrem a přízemím a nevíme, jak ji dostat ven, vypadla tady elektřina."
"To není možný pane, naše výtahy jsou nastavený tak, že i když se zasekne v mezipatře, tak samy automaticky dojedou do nejbližšího patra a dveře se uvolní. To je pravidlo," klidně konstatoval muž z opravny výtahů.

"Aha, tak to asi bude zrovna výjimka, která potvrzuje pravidlo, protože vám říkám, že ona je tam uvězněná a nemůže se dostat ven, můžete přijet?" začal se rozčilovat Michal.

"Doprdele, řekni mu, že mu rozbiju hubu, jestli nesedne okamžitě do auta a nepřijede mě z týhle pojízdný kadibudky vysvobodit," křičela do toho Sofie…

"Klid, Sofií… Prosím vás, tak kdy dorazíte," vyzvídal Michal.
"Nejdřív tak za hodinu a půl, teď jsem dostal na stůl oběd a jsem z Neratovic, takže to chvilku potrvá," dodal výtahář.
"Co že?!! To je dlouho! Nám letí za hodinu a půl letadlo!"
"Tak uletí, já se o víkendu kvůli jednomu blbýmu výtahu někde v Praze nezblázním," neochotně poznamenal výtahář a rozloučil se s tím, že za devadesát minut je tam "jako na koni."

výtah
"Já umřu! Já tady umřu!" křičela Sofie.
"Prosímvás, tak co bude, já tam čekám už dvacet minut…!" halekal od domovních dveří taxikář.
"To je výborný, tak místo do Paříže si můžeme koupit jízdenku jet lanovkou na Petřín! Super!" křičela Terezka a pak se otočila na Michala a vypadlo z ní: "Myšáku, ty jsi přece s kámošem kradl auta, neříkej mi, sakra, že když jsi uměl otevřít bavoráka tenisákem, že neodevřeš tyhle jedny blbý dveře od výtahu!"
"Zlato, to už je pět let a taky jsem za to dva roky seděl," odpověděl polohlasem Michal.
"Cože? Terezo ty jako chodíš s kriminálníkem! To je teda báječnej den. Propadne mi letenka do města lásky, teď umírám ve výtahu a moje kamarádka chodí s trestancem, co víc si přát," štiplavě pokřikovala Sofie z potemnělého výtahu.

Po chvilce dohadování a vzájemných výčitek se otevřely dveře, na kterých se houpal květinový věneček a nad ním vysela jmenovka DEMJANOVI. Pan domovník Demjan se k výtahu přiřídil s plátkem plechu, zavrtal se s ním pod lištu přivolávacího tlačítka, zámek cvaknul a dveře výtahu se otevřely.

"Hurá, nechcípnu, pane, vy jste bůh!," oddechla si Sofie.
"Ne, já jsem domovník," suše dodal muž v kostkované košili a zase za sebou zabouchl dveře od svého bytu.

Jenže Sofie měla hlavu v úrovni kotníků svých přátel a otvor, který by ji mohl pomoci na svobodu, měl sotva přes půl metru…
"Podej nám nejdřív kufr a tašku, pak vytáhneme tebe," nabádal Michal.
"Dobře, ale, ne že mi ten kufr vykradeš dřív než to udělá nějakej hazjl na letišti," rýpla si Sofie.
"Sofí, přestaň kecat a dělej," vyšilovala Terezka.
"Tak už to bude? Taxametr se vám otáčí jako hlediště v Krumlově, abyste se pak nedivili," bouřil se stále vyčkávající taxikář.

Sofie proto otvorem mezi patrem a stropem výtahu prohodila svůj kufr, kabelku a boty a natáhla ruce… Michal ji tahal jako pytel pšenice a přestože Sofie křičela "…pomaleji, pomaleji, Michale," její ladné nožky obepnuté silonkami narazily na hranu podlahy a tvrdý beton ji rozedral holeně a prodřel silonky. "Nejen, že kradeš, ale taky jsi vrah!" rozčíleně řvala právě vysvobozená, ale stresovaná Sofie. Všichni pak naskákali do taxíku a odjeli na letiště. Už jen tahle část víkendu je stála pět tisíc, taxikář si totiž neúčtoval ještě dva tisíce pokutu za to, že mu Sofie rozdrásanýma nohama zakrvácela potahy u sedačky… "ani Hannibal Lecter nebyl takový hovado jako tenhle chlápek," naštvaně rezignovala Sofie, když tahala z peněženky peníze na zaplacení pokuty.

Ach to počasí! Pojďte do fitka!

3. června 2010 v 16:35 | Hanka Kynychová |  Hanka Kynychová
I mě tohle počasí velmi ničí. Místo tradičního sluníčka, rozkvetlých kytek a stromů nás sužuje déšť a zatažená obloha. Já se ale "jako správný Beran" snažím těmto chmurám nepoddávat. Pravidelně cvičím nejen své lekce ve fitku, ale ráda zkouším i novinky.

V současné době mě zaujala ZUMBA - taneční lekce ve stylu latinsko-americké hudby. Toto cvičení mě doslova strhlo. Co vy holky, taky chodíte na zumbu?

Jak asi víte, společně s TV Nova se také věnuji dětem z dětských domovů. Již čtvrtým rokem pořádáme pod hlavičkou sdružení Dětské domovy v pohybu sportovní a hudební projekt "Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou". V letošním roce je do tohoto projektu zapojeno 30 dětských domovů z celé republiky. V květnu měly děti možnost navštívit opravdový sportovní kongres - Fitness Story v Olomouci, kde jsme pro ně připravili speciální program. Přijela za námi děvčata z domovů Radkov-Dubová, Kroměříž, Zlín a Frýdek-Místek.

Holky si vyzkoušely novou fitness aktivitu H.E.A.T. PROGRAM pod mým vedením. Hned v zápětí měl pro děvčata připravenou lekci Dance aerobiku Igor Šustr a celý den uzavírala lekce Disco dance s Martinem Ivaneckým. Děvčata i tety se velmi snažily a pohyb je opravdu bavil.

Jsem ráda, že se aktivní životní styl dostává už i do povědomí v dětských domovech a je tak jedním z prostředků, jak dětem zpestřit jejich volný čas. Budu ráda, když si zde popovídáme nejen o tom, jak hubnout a dodržovat ten pověstný zdravý životní styl, ale také když mi pomůžete s náměty či dárečky pro děti z dětských domovů :-)

Vaše Hanka

Drtivý dopad

2. června 2010 v 23:01 | Iveta Kořínková |  Iveta Kořínková
Milé čtenářky i čtenáři.

Ano, drtivý dopad, to je deštivé počasí, které nás poslední měsíc provází, a které snad nikdy neskončí. A přitom já jsem se na jaro tak strašně moc těšila! Ale ne na tohle jaro plné mraků a šedivé oblohy! Bohužel poroučet větru a dešti nefunguje. A jak by nám to vyhovovalo:-) Jenže jsme proti přírodě hrozně malincí, tak se asi musíme smířit s dlouhou mrazivou zimou plnou sněhu, propršeným jarem a teď nás zřejmě podle předpovědi čeká suché léto. Jestli tedy vůbec nějaké léto do České republiky dorazí…Snad…Alespoň v to doufám…:-)

Spousta známých a kamarádů se mi svěřila s tím, že počasí hodně ovlivňuje jejich náladu. A já se k nim přidávám. Ale co s tím? Tak vás prosím o radu. Pokud máte zaručený recept na to, jak bojovat s tímhle počasím pro zlepšení nálady, budu vám vděčná nejenom já, ale myslím, že i některé čtenářky.

Mějte se moc krásně!
A věřme, že měsíc červen bude přece jenom víc prosluněný.
Přeji vám jen hezké dny.
Vaše Iveta