Kapitola třetí. Výtah

10. června 2010 v 10:43 | TANGO NA ZLOMENÉM PODPATKU. Román na pokračování. |  David Vaníček
Začal víkend. Sofie si balila věci do tašky. V plánu byla cesta do Francie. Každý rok tam na jaře jezdí s partou. Letos ale to "zdravé jádro" trochu prořídlo a místo desetičlenné skupiny se domluvilo jen pět lidí. Kolegyně Terezka a její kluk Michal. Kamarádka Šárka a její kluk Láďa, Jindra a jeho pes Mates a Sofie - bez psa i bez přítele.
A protože Jindra je na kluky, kromě pořádného mejdanu Sofie od nadcházejícího víkendu nečekala žádnou jinou rozkoš. Když si do kufru skládala oblečení, zabalila si proto na spaní jen saténové pánské trenýrky s obrázkem Homera Simpsona. Dobře se v nich spalo. A taky přihodila ještě vlastní oblíbený ručník, žehličku na vlasy, lehké jarní šatečky, sáčko, jedny džíny, láhev vodky, ještě jednu láhev vodky a plyšového klokana Vojtu, kterého dostala od svého kamaráda z Austrálie.

"Ehm, pár cetek a kufr narvanej," funěla Sofie a koleny přimačkávala víko zavazadla, aby ho vůbec mohla dovřít. Když už se jí konečně podařilo víko zacvaknout, otočila se, podívala se na polici a zjistila, že si zapomněla přibalit ještě další hromádku oblečení. Mezitím se ale její zavazadlo podivně zakroutilo, víko kufru se vymrštilo do vzduchu a jakoby byl pod tlakem, vychrlil ze sebe půlku obsahu. "Super, takže tohle už se tam asi nevejde, to neklapne," lakonicky dodala Sofie a zbylé kousky prádla si dala do příručního zavazadla.

V televizi začaly zprávy a moderátorka se smutným hlasem oznamovala, že zemřel zpěvák Petr Muk. Sofie s údivem stála před obrazovkou a doufala, že to není pravda. Její idol! Na plakátech v Sofiino tehdejším dětském pokojíčku mu to slušelo, měla všechny jeho písničky, tehdy ještě na kazetách, a tak ráda je poslouchala! Hlavně ve škole v přírodě. "Pak mááám…. před sebou jen prázden kout, nechci s ničím tady hnout, ty tančíš sama, já tančím sám… " znělo z televize a Sofii tekly slzy po tváři.

Z pochmurné nálady vytrhlo Sofii až hlasité vyzvánění jejího telefonu.
"Ahoj kočko, už máš sbaleno?" vyzvídala Terezka.
"Jasně, že jo, ta moje skořepina bude vážit asi tunu, ale mám."
"Volám ti jen proto, abychom se domluvily na odjezdu na letiště. Hele, takže letí nám to dneska ve 12.30. Teď je devět. Objednala jsem taxíka na půl jedenáctý, takže v jedenáct nabereme tebe, oukej?"
"To je krásný, takže mám ještě hodinu a půl - no, nejvyšší čas jít do koupelny a namalovat si na ten ksicht nějakej hezkej obličej, aby mě nevykázali z letadla," vtipkovala Sofie.
"Těším se, Sofí, já si ještě půjdu na chvilku lehnout, jsem celá rozházená z toho včerejšího doktora…"
"Proč? Co ti prováděl," vyzvídala Sofie.
"Ale, to je tak nechutný, že když bych ti to vyprávěla do telefonu, tak nám za míru nechutnosti zdražej tarif! Představ si, jo… Já jsem nikdy neměla problémy s tlustým střevem. No a nedávno mi nějak bylo špatně, tak mě obvoďačka vyhnala na vyšetření. Dopadlo to dobře, nic mi nenašli, bála jsem se, jestli nemám rakovinu. Ale jsem v pohodě. Jenže, co je na tom nejhorší! Ta potupa! Chápeš to, Sofí, že já jsem tomu mýmu moulovi nikdy nedovolila anální sex… Rozumíš, připadá mi to šíleně nechutný! A hlavně jsem na doma.cz taky četla článek o tom, že je to riskantní! No, a co se pak nestane - nakonec přijdu o panictví mýho zadečku v nemocnici s kamerou Panasonic!... To je úroveň, viď," pohoršovala se Terezka.
"Terko, máš můj obdiv, já bych do sebe tu sondu nepustila, ale hlavně, že jsi zdravá. To musíme v Paříži zapít. Tak si utíkej lehnout, v půl jedenáctý se těším!"

silonky
Nalíčená, učesaná, prostě šik. Sofie se naposledy podívala do zrcadla v předsíni, vytáhla držák kufru a rozjela se s ním k výtahu. Kolečka kufru drncala o spáry mezi dlažbou a Sofie z dálky připomínala letušku luxusní letecké společnosti. Nastoupila od výtahu a zmáčkla "Pé". Výtah se rozjel, minul třetí patro, projel bez problému i to druhé, ale mezi prvním patrem a přízemím se najednou zastavil a v kabince zhaslo světlo. "Co jé," vykřikla rozrušeně Sofie a začala hledat telefon. Prohledala kapsy u saka i příruční tašku a pak si vzpomněla, že ho po telefonátu s Terezkou nechala ležet v koupelně.

Do odletu zbývaly více jak dvě hodiny a za deset minut měl přijet taxík. Sofie nechtěla panikařit. "Klid, tohle je na chvilku, prostě vypnuli proud a je to náhoda, že se to zaseklo v mezipatře, to bude dobrý," uklidňovala se. "Dobrý" to ale nebylo. Do výše kolen měla beton, od kolen po prsa dveře a pak malé okénko se sklem zpevněným drátky. Pochopitelně tak, aby nešlo rozbít. Sofie si vzpomněla na své pubertální léta, kdy se s ostatními dětmi zasekávali ve výtahu a pak stačilo sáhnout rukou někam do úrovně zámku a hýbnout s páčkou. Dveře se pak otevřely. Přesně tak to Sofie chtěla udělat. Výtahovou kabinkou se ozvalo jen malé křupnutí. Nehet na Sofiino prostředníčku se zlomil v půlce a zapadl do výtahové šachty.

"Haló, je tady někdóóóó? Slyšíte mě?!!" Sofiin křik se rozléhal po zhasnutém domě, ale nikdo na něj nereagoval. Taxík s Terezkou už mezitím čekal před domem. Sofie neměla pojem o čase, už jí to připadalo jako věčnost a začala zmatkovat. Odemkla kufr, vytáhla z něj nejpevnější věc, jakou našla a jala se rozbíjet okénko. Popadla proto žehličku na vlasy a plastovou věcí třískala do bezpečnostního skla jak jen to šlo. Rozbila ale jen žehličku, na skle nebylo škrábnuto.
Výtah se v tu chvíli dal do pohybu, ale sjel jen o pár metrů níž.

"Pomóóóc!!!!" kvílela s fistulí v hlase Sofie. Před domem už stál taxík. Terezka i její přítel Michal už nervózně přešlapovali před domovními dveřmi a s telefonním sluchátku Sofie se stále dokola opakovala trapná vyzváněcí hláška od Jiřího Macháčka: "vydrž, vydrž… asi dělá, že tam není…." Ona to ale nedělala. Ona tam nebyla. Telefon mezitím rozverně skotačil po pračce a jak vibroval, otáčel se kolem dokola.
"Michale, jdeme dovnitř, tohle není normální, vždyť jsem s ní mluvila. Ví, v kolik máme odjíždět," zneklidnila Terezka. "Dobrý den, potřebujeme ke slečně Štormové, pustíte nás, prosím?" prosila přes domovní zvonek sousedy. Terezka s Michalem vešli do chodby domu a zkoušeli marně rozsvítit. Tma. Elektřina ve společných prostorách prostě nefungovala…

"Pomóóóóc! Chcípnu tady jako krysa!!!!" ozývalo se z výtahu.
"Sofie!" vyděsila se Terezka a rozeběhla se směrem k zoufalým výkřikům: "Sofí, kde jsi?"
"Kde asi, do hajzlu! Nakupuju v butiku! Jsem tady, ve výtahu mezi přízemím a prvním patrem, pomóóóc!!!"
"Neřvi, zavoláme pomoc," uklidňoval hysterickou Sofii ve výtahu Michal a mezitím už vytáčel číslo výtahové služby, nalepené na dveřích.
"Pazderka, dobrý den, my jsme na Palmovce, ulice Novákových 99, naše kamarádka se zasekla ve výtahu, je mezi prvním patrem a přízemím a nevíme, jak ji dostat ven, vypadla tady elektřina."
"To není možný pane, naše výtahy jsou nastavený tak, že i když se zasekne v mezipatře, tak samy automaticky dojedou do nejbližšího patra a dveře se uvolní. To je pravidlo," klidně konstatoval muž z opravny výtahů.

"Aha, tak to asi bude zrovna výjimka, která potvrzuje pravidlo, protože vám říkám, že ona je tam uvězněná a nemůže se dostat ven, můžete přijet?" začal se rozčilovat Michal.

"Doprdele, řekni mu, že mu rozbiju hubu, jestli nesedne okamžitě do auta a nepřijede mě z týhle pojízdný kadibudky vysvobodit," křičela do toho Sofie…

"Klid, Sofií… Prosím vás, tak kdy dorazíte," vyzvídal Michal.
"Nejdřív tak za hodinu a půl, teď jsem dostal na stůl oběd a jsem z Neratovic, takže to chvilku potrvá," dodal výtahář.
"Co že?!! To je dlouho! Nám letí za hodinu a půl letadlo!"
"Tak uletí, já se o víkendu kvůli jednomu blbýmu výtahu někde v Praze nezblázním," neochotně poznamenal výtahář a rozloučil se s tím, že za devadesát minut je tam "jako na koni."

výtah
"Já umřu! Já tady umřu!" křičela Sofie.
"Prosímvás, tak co bude, já tam čekám už dvacet minut…!" halekal od domovních dveří taxikář.
"To je výborný, tak místo do Paříže si můžeme koupit jízdenku jet lanovkou na Petřín! Super!" křičela Terezka a pak se otočila na Michala a vypadlo z ní: "Myšáku, ty jsi přece s kámošem kradl auta, neříkej mi, sakra, že když jsi uměl otevřít bavoráka tenisákem, že neodevřeš tyhle jedny blbý dveře od výtahu!"
"Zlato, to už je pět let a taky jsem za to dva roky seděl," odpověděl polohlasem Michal.
"Cože? Terezo ty jako chodíš s kriminálníkem! To je teda báječnej den. Propadne mi letenka do města lásky, teď umírám ve výtahu a moje kamarádka chodí s trestancem, co víc si přát," štiplavě pokřikovala Sofie z potemnělého výtahu.

Po chvilce dohadování a vzájemných výčitek se otevřely dveře, na kterých se houpal květinový věneček a nad ním vysela jmenovka DEMJANOVI. Pan domovník Demjan se k výtahu přiřídil s plátkem plechu, zavrtal se s ním pod lištu přivolávacího tlačítka, zámek cvaknul a dveře výtahu se otevřely.

"Hurá, nechcípnu, pane, vy jste bůh!," oddechla si Sofie.
"Ne, já jsem domovník," suše dodal muž v kostkované košili a zase za sebou zabouchl dveře od svého bytu.

Jenže Sofie měla hlavu v úrovni kotníků svých přátel a otvor, který by ji mohl pomoci na svobodu, měl sotva přes půl metru…
"Podej nám nejdřív kufr a tašku, pak vytáhneme tebe," nabádal Michal.
"Dobře, ale, ne že mi ten kufr vykradeš dřív než to udělá nějakej hazjl na letišti," rýpla si Sofie.
"Sofí, přestaň kecat a dělej," vyšilovala Terezka.
"Tak už to bude? Taxametr se vám otáčí jako hlediště v Krumlově, abyste se pak nedivili," bouřil se stále vyčkávající taxikář.

Sofie proto otvorem mezi patrem a stropem výtahu prohodila svůj kufr, kabelku a boty a natáhla ruce… Michal ji tahal jako pytel pšenice a přestože Sofie křičela "…pomaleji, pomaleji, Michale," její ladné nožky obepnuté silonkami narazily na hranu podlahy a tvrdý beton ji rozedral holeně a prodřel silonky. "Nejen, že kradeš, ale taky jsi vrah!" rozčíleně řvala právě vysvobozená, ale stresovaná Sofie. Všichni pak naskákali do taxíku a odjeli na letiště. Už jen tahle část víkendu je stála pět tisíc, taxikář si totiž neúčtoval ještě dva tisíce pokutu za to, že mu Sofie rozdrásanýma nohama zakrvácela potahy u sedačky… "ani Hannibal Lecter nebyl takový hovado jako tenhle chlápek," naštvaně rezignovala Sofie, když tahala z peněženky peníze na zaplacení pokuty.

Chcete také blog jako Zdena Lacková? Založte si jej zdarma zde!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lopolo21 lopolo21 | 20. června 2010 v 21:45 | Reagovat

ten vytah je z fakulni nemocnice motol jednou jsem v nem uvizl

2 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 3. října 2010 v 16:35 | Reagovat

Super

3 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 3. března 2011 v 17:22 | Reagovat

nádherný... :)) ty máš úplně překrásnej blog.. ten desing je úžasnej, já nemám prostě slov ♥

4 Andyy Andyy | 10. března 2011 v 22:57 | Reagovat

Ta vaše Sofie bude asi pěkně rozmazlená pipka co :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama