Červenec 2010

LOVEPARADE očima Toma

29. července 2010 v 17:17 | Tomáš Matuška |  Tomáš Matuška

Loveparade 2010Byla sobota 25. července a naše česko - slovenská výprava vyrazila autobusem na cestu do německého Duisburgu. Všichni byli plni očekávání. Překvapivě nejen my, tak velkou akcí zatím netknutí, ale i ostřílení borci, kteří podobné hromadné akce vyloženě vyhledávají. Přestože jsme parkovali skoro až u hlavního vchodu do areálu, nikde jsme nezahlédli ani malý plakátek s informací, že se ten den nějaká akce vůbec koná. A tak bloudění při zpáteční cestě v nočních hodinách zkomplikovalo cestu nejednomu návštěvníkovi.
  Už při vstupu jsem si připadal jako na MS ve fotbale, všude se skandovalo, popíjelo, křičelo a hlavně tu nechyběli prodejci tzv. "spotřebního zboží" (píšťalek, občerstvení, triček, blikajících hloupostí…). To všechno ale zcela určitě patří k podobným akcím. Co ovšem zarazilo nás všechny bylo zjištění, že vchod do areálu je pouze jeden jediný, v úzké ulici, která byla ještě zúžena kvůli bezpečnostním kontrolám tašek a batohů. Potom jsme procházeli dlouhým tunelem, tím, který se později stal osudným místem pro jednadvacet návštěvníků akce. Naše velké štěstí bylo, že jsme se do areálu dostali ještě před slavnostní hymnou. Později už by šlo opravdu o život i nám.
  Prostor pro akci byl na starém vlakovém nádraží, resp. kolem něho. Po hymně LOVEPARADE 2010 se všude začalo tančit, 16 kamionů jezdilo pomalu kolem dokola celého areálu a z každého hrála jiná hudba. Neumím odhadnout kolik bylo v areálu lidí, ale nejhorší situace byla právě u vstupní brány a to i několik metrů za ní. Sami jsme si tak na vlastní kůži zažili, co umí udělat obrovský dav lidí. Kolem nás vozili k ošetření omdlévající návštěvníky a my se nemohli často hnout ani o metr. V hlavě jsem měl už jen otázku, jak sem někdo mohl povolit vpustit tolik lidí (pořadatelé uvádějí až 1,4 milionu návštěvníků)?
  Akce tohoto typu jsou doslova akce masivní. Přehlídka nejrůznějšího oblečení (módní policie by se zde vyřádila :o) ), možná i kvalitní moderní hudby, to neumím dostatečně posoudit, velkých tanečních show…. Musím ale přidat také svůj osobní postřeh - pozitivní dojem na mně udělali mladí lidé, kteří byli na sebe slušní a k sobě ohleduplní. Alespoň tak jsem to v Německu zažil.
  Je nutné podívat se i na druhou stanu mince: uzavřené prostory (proč, když vstupné bylo volné?), nesmyslně velké množství lidí, špinavé prašné prostředí (naštěstí nebylo velké teplo), pravděpodobně velké množství omamných látek na jednom místě …
  Nevím, co vedlo úředníky k tomu, že akci povolili v daných prostorách a za těchto podmínek. Musí opravdu dojít až k úmrtím, aby někdo řekl dost? Organizovat tak obrovské množství lidí vyžaduje obrovskou přípravu a především zkušené lidi, kteří podobné akce sami zažili. Přívlastky typu: zúčastněte se největšího setkání mladých lidí, politické demonstrace, akce s názvem láska je zpět ….. jsou jen nesmyslnými marketingovými tahy. Politici tradičně po takové katastrofě reagují slovy jako "zákaz", "už nikdy", "kdo za to může", "pečlivě to vyšetříme" apod. K žádné tragédii ale vůbec nemuselo dojít, kdyby….. ale to je zase jen kdyby…

Tomáš Matuška
facebook: Tomáš Matuška - moderátor


Ideální muž

27. července 2010 v 7:12 | Marta Ondráčková |  Marta Ondráčková
Po určité době fungování single jsem i já byla zatažena do věčného koloběhu "hledání" ideálu. Ne, že bych intenzivně pátrala po životním protějšku. Ba naopak. Zjišťuji, že svět kolem má moje vůně, moje chutě i moje barvy a tyto vjemy jsou ovlivněné jen mnou samou, bez ohledu na koexistenci s jinou bytostí. Ale vzhledem k tomu, že jsem tvor sociální, tak se pohybuji v širokém okruhu lidí řešících v neustávajících debatách Kdo? Proč? Jak? Navíc jsem ve velmi krátké době shlédla několik ryze romantických filmů. A tak si říkám, podle čeho si vlastně vybíráme svůj ideál?
V rámci všeobecných lidských představ existuje množství šablon, které ovlivňují náš soukromý pohled na věc. Když si vezmete, podle jakých modelů scénáristé píší mužské hrdiny, objevující se v záplavě letních trháků, tak vám vyjde několik stále se opakujících idolů, které poté sveřepě hledáme ve společenské vřavě. Jaký by tedy měl být ideální muž? Charismatický, inteligentní, nepolapitelný, silná osobnost se svéráznými názory? Anebo milující se stále zjihlým pohledem, neustále obdivující naše kvality a snášející nám modré z nebe? Potažmo obyčejný chlap s běžnými potřebami, nároky a zdravě sportovním zápalem, který se jako zázrakem stane vzorným otcem, manželem a živitelem rodiny? Ale co všechny vady a neduhy, právě kvůli kterým drsnější polovičky lidstva vyhledáváme a zbožňujeme? A co teprve naše chyby, které by ideální partner ve vztahu ke své dokonalosti neunesl? Nesnažíme se přespříliš idealizovat i svůj vlastní obraz? Jsme neustále dokonale upravené, vyjadřujeme se umírněně okolnostem, sexy dračice měnící se v rafinované svůdnice právě odhazující zástěru, jelikož jsme ještě před malou chvilkou tvořily gurmánské zážitky v našich kuchyňských svatyních. Já se ale chci vyjadřovat neúměrně okolnostem, když mne k tomu jiné okolnosti nutí, potřebuji si občas odpočinout od bezchybného make-upu a jsem někdy nepříjemná, když jsem celý den v pracovním víru a mám před spaním chvilku na to přečíst si pár stránek své oblíbené knížky. Jsme především lidské bytosti se svými, kolikrát sobeckými, potřebami, až potom vrkající a hnízdící živočichové. Nenastavujeme si tedy laťku příliš vysoko? Nesníme nesplnitelné sny? Možná proto je občas fajn zajít si do kina na nějaký ten romantický slaďák, abychom si všichni uvědomili, že ideál nemusí být ideální.
Krásné léto! Vaše Marta

Kapitola čtvrtá. Město lásky

19. července 2010 v 11:42 | TANGO NA ZLOMENÉM PODPATKU. Román na pokračování. |  David Vaníček
>> předchozí díly:


Praha byla rozpálená jako mřížka na grilu. Taxík se Sofiií, Terezkou a Michalem stál v koloně před letištěm a sluneční paprsky se opíraly do kabiny. Ti tři uvnitř si připadali trochu jako brambory v troubě. Do odletu už zbývala jen necelá půlhodinka a zbytek party (Jindra a jeho pes Mates) už nervózně přešlapovali u odbavovací přepážky. Mates měl v tom vedru jazyk až u pacek a to ho ještě čekal prášek na spaní a zavření do hnusného plastového kotce…

"Ahoj Jindříšku, promiň, trochu nám to trvalo," omlouvala se Sofie. Jindrovy oči sklouzly na její rozervané silonky, strupy…
"Cos dělala, vypadáš jak šmucka," nešetřil Sofii Jindra.
"Co asi! Vypadám, že jsem byla před odjezdem na kosmetice, sakra?!" křikla podrážděně Sofie.
"Raději se neptej, my ti to pak vysvětlíme. Sofí se zasekla ve výtahu…" vysvětlovala šeptem Terezka.
"Hm. Tak dělejte, jděte se odbavit, za chvíli nám to letí," dodal Jindra.

Letadlo si právě sedlo na pařížské letiště Charles de Gaulle. Partička měla bydlet u společné kamarádky, která si za těžké peníze pronajímala byt kousek od Champs - Élysées. Na letišti nasedli na vlak a jeli do centra, kde měli přesednout na metro. Pes Mates se mezitím probudil a očividně mu nebylo v tom horku moc dobře. Jindra byl ale zapálený do předčítání českých novin a svému čtyřnohému příteli nevěnoval moc pozornosti.
"Konečně, tak už mají hotovou koaliční smlouvu, to je dost," přejížděl očima po aktuálním vydání Mladé fronty DNES. Z plastového kotce se mezitím ozvalo hlučné zachrčení a na Jindrovy sněhobílé kalhoty vyteklo něco, co připomínalo hráškovou polévku. "Neeee, Mates se poblil," pohleděl Jindra na své zašpiněné oblečení. "Hrášková je IN," řekla Terezka a až pak jí došlo, že Jindrovi moc do smíchu není.
eifel

Česká parta v čele s flekatým Jindrou a odřenou Sofií vystoupila z vlaku a začala hledat vchod do metra.
"Nechcete se někoho zeptat?" navrhla Terezka.
"Tak nejsme snad parta debilů, abychom nenašli metro, ne?" čertila se Sofie.
Uplynulo 45 minut.
"Aha, takže asi jsme parta debilů," utrousila Terezka a otočila se směrem k mladému studentovi: "S'il vous plait… C'est ou le metro?"

Fešák v čepici a s batůžkem pod rukou jen ukázal na červeně označené dveře, kde byla malá cedulka "M". Byl to dobrý tip, ale bohužel to byl vchod do opačného směru. A protože tam nikde nebyly eskalátory, tahání kurfů do schodů nahradilo všem posilovnu. Po další hodině strávené blouděním sem a tam nakonec všichni úspěšně nasedli do vagónu a rozjeli se směrem k Champs - Élysées. Byl to ten zvláštní vlak, který má kola s pneumatikami a v tom hrozném vedru proto byla v tunelu cítit spálená guma. A aby té cestovatelské smůly nebylo málo, souprava minula asi třetí stanici a pak se uprostřed temného podzemí zastavila.
"To ne…" vyděsil se Michal.
"Co ne?" nechápala Sofie.
"Sebevrah," vychrlil ze sebe Michal.
"Ne, Míšo, už to stačilo na tom mostě na Orlíku," vykulila oči Terezka.
"Ale ne já, já nebudu sebevrah. Pod metro že někdo skočil, myslím," uklidňoval ji Michal.
"Kecáš, co mají ty lidi v tomhle vedru skákat pod metra? Nemůže si - sakra - vybrat nějakej hezkej most?" rozčilovala se Sofie, zatímco ostatní cestující klidně seděli na sedačkách a měli oči zabořené do novin Le Monde nebo Le Figaro.

Champs - Élysées. Konečně. Čtyři zoufalí a upocení češi a jeden pozvracený pes dorazili na místo. "Zavolám Alex, jestli je doma," zvedala Terezka telefon.
"Počkej, ona o nás dopředu neví?" zvedla obočí Sofie.
"To si snad děláš legraci!" zvedl hlas Michal.
"Pojď, Matýsku, půjdeme se vyčůrat," zvedl Matese Jindra.
"Klídek, ví, že dorazíme dneska, maximálně bude v práci a počkáme tady pár hodin…s těma kuframa tady no," sklopila zrak Terezka a zahlásila do telefonu:
"Salut, Alex! Donc nous sommes ici à Paris. Tu es chez toi? … Ah, à huit heures. C'est pas grave, on va t'attendre."
"Co říkala?" visel ji na ústech Michal.
Terezka polkla a tiše kuňkla: "…no, není doma, vrátí se z práce v osm. Musíme tady těch pět hodin počkat."
"Ty jsi kráva," ulevil si Michal.
"Jaká kráva? Tak sis to měl domluvit sám ty Seladone nagelovanej! Tak si jdi na hotel," naštvaně soptila Terezka.
"To je jako všechno, co nám všem k tomu řekneš," ptal se Michal.
"Ne, ještě ti řeknu, že jsi debil. Nazdar," naštvala se Terezka, vzala kufr a odjížděla s ním pryč. Kufřík na kolečkách naštvaně drncal po dlažbě a jak se Terezka snažila téměř utíkat, občas se jí převrátil na bok.
"Jsi slepice a slepicí zůstaneš!" křičel za ní Michal.
"Terko, vrať se, nedělej scény…" uklidňovala Sofie.
"Matýsku, vidíš to?" otočil jsem na němou tvář Jindra.
paris

Sofie nakonec musela rozhořčenou Terezu dotáhnout za tričko zpátky k partě, všichni si sedli ke kašně a mlčeli až do příchodu Alex.

Terezka s Michalem se nakonec udobřili a odešli spolu na romantickou večeři k Eifellovce, Jindra se šel projít s Matesem a aby byl jeho pes stylový, dal mu na krk přívěšek s křišťály. Takhle vymódění vyrazili do vyhlášené gay čtvrti v Marais. A Sofie zůstala sama s Alex. Daly si doma něco k jídlo a pak zazněla první lež toho večera: "Půjdeme někam na JEDEN drink." Děvčata se vyzbrojila nebezpečně svůdnými letními šatečkami, na rtech měla lesk a v očích jiskry, které předpovídaly, že první noc ve Francii bude svůdná a sexy. Po krátké procházce ulicemi města lásky si Sofie s Alex sedly do malého baru lemovaného rudými markýzami. Slunce zapadalo a Paříž dýchala a měla rychlý tep. "Je to tady vzrušující," pochvalovala si Sofie, když dopíjela první drink. Měla gin se salátovou okurkou. A pak vyslovila druhou lež toho večera - "dopijeme a jdeme".

Sofie si mezitím odskočila na toaletu, mile překvapená z pomerančové vůně a sněhobíle čistých ručníků rozrazila s úsměvem dveře a když se podívala směrem ke stolu, kde ona a Alex předtím seděly, nevěřila svým očím. Už mírně opilá Alex tahala za rukáv od košile úplně cizího kluka, smála se na něj a očividně se ho snažila přilákat, aby si k dívkám přisedl. "Proboha, ať tam nikoho natahá, nemám náladu se s nikým bavit, jsem fakt unavená," pomyslela si Sofie, ale své rozčarování nedala ve výrazu tváře znát. Z dálky vypadal trochu jako Jiří Bartoška za mlada, štramák. Sofie si chtěla zachovat dekorum a proto vypnula hruď, pokládala nohy při chůzi střídavě jako profesionální modelka a nezapomněla taky na dostatečně našpulené rty. Kamarádky jí vždycky říkaly, že tak vypadá víc sexy.

Alex mluvila zásadně francouzsky, málokdo o ní ale věděl, že umí slušně i Češtinu, protože ji používala jen když překročila hranici nejméně tří alkoholických nápojů. Tentokrát ji ale očividně popoháněly i hormony. Když zahlédla přicházející Sofii, vypadlo z ní: "Sofí, tahle kluk být taky z Čečenska…" Sofie se sympaticky uculila a hlesla: "…ahoj, těší mě, jsem Sofie. Alex, myslela jsi z Česka, že jo?" "No, jasmín, jasný… já lámat jazyk, když já neumět povídat česky každý den," stydlivě se omlouvala Alex.

Byla půlnoc. Sympaťák z Čech objednal další drink a u stolu zazněla znovu druhá lež večera: "Dopijeme a jdeme."
Byly čtyři hodiny. Bar už byl prázdný, židle u okolních stolů už barman zvedl a zřejmě majitel podniku přišel k posledním třem hostům žadonit o zaplacení a odchod. Sofie, Alex a ON se zvedli a odešli dýchat noční vzduch Paříže. Bylo krásně. Noc voněla skořicí. Možná i proto, že na účtence měli nejméně šest zlatých Tequil.
"Co kdyby já pozvat Martin ke mně dovnitř," drmolila připitá Alex.
"Jakej Martin? A kam dovnitř jako myslíš? To zní trochu perverzně…" hlasitě se smála Sofie.
"No, já jsem Martin, promiň, krásko, zapomněl jsem se ti představit," podával ON Sofii ruku.
"Ruku podává první dáma, burane," škytala Sofie.
"Promiň," stydlivě sklopil hlavu a podíval se na ní psíma očima. Jen zakňučet a žebrat o kostičku.
eiff

Alex pak složitě vysvětlila, že pozvání "ke mně dovnitř" byla nabídka, aby se všichni tři přesunuli do jejího bytu a tam pokračovali v alkoholovém dýchánku. Nikdo neprotestoval. Sofie měla v krvi tolik alkoholu, že kdyby dýchla po přístroje, jaký používají policisté, vybouchl by. Přesto jí v hlavě šrotovala jedna myšlenka. Martin, Martin… odkud jen to jméno ve spojitosti s Alex zná… Pak ji to došlo. Vzpomněla si na asi rok starou historku, kdy ji Alex vyprávěla, jak šla na jednu párty své francouzské kamarádky. Bylo to v Bordeaux. Velký altánek, pečené sele a hodně vína, vlahá noc a velká zahrada s dostatečným počtem stromů, za kterými se dalo po setmění dělat cokoliv. Právě tam Alex potkala tohoto Martina. Byl single, Alex taky. Byl náladě, Alex taky. Chtěl sex, Alex… Alex už za půl hodiny ležela na zádech v trávě a oddávala se s ním rozkoši. Po týdnu se potkali na golfu. Martin měl krásné bílé tričko. Za půl hodiny už stál úplně nahý v klubovně golfového klubu a Alex už nemyslela na jeho golfovou hůl, ale na úplně jiný nástroj. Sofie si taky vzpomněla na to, jak potom Alex plakala do telefonu a zalykala se slovy o tom, že jí ten HAJZL vůbec nezavolal a že když se potom znovu potkali v hospodě, přehlížel ji. Teď to vypadalo, že chce Alex znovu využít situace, třeba kdyby Martin změnil názor.

"Krásně voníš, když si představím, jak ty malé kapky parfému dopadaly na tvoji šíji, chtěl bych být aspoň jednou molekulou té voňavky," šeptal Martin Sofii do ucha, zatímco Alex nečekaně odběhla do křoví vyřešit problém svých žaludečních šťáv. "Aha, takže názor nezměnil," probliklo Sofii tiše hlavou.
"Martine, kdybys byl molekulou voňavky, měl bys všechno tak hrozně malý, že bych tě asi ani necítila," odzbrojila Sofie pohledného proutníka a pokračovala v chůzi. Alex si utírala koutky úst, Martin přemýšlel, jak ještě víc a účinněji polichotit Sofii a už v tu chvíli bylo Sofii jasné, že tahle cesta do města lásky nebyla možná úplně zbytečná. Martin prostě nebyl k zahození… Ale Alex byla stejně roztoužená. Přímky se spojily do milostného trojúhelníku.

Pokračování příště <<

Ach ty svatby!

12. července 2010 v 22:51 | Iveta Kořínková |  Iveta Kořínková
Milé čtenářky,
tak mi připadá, že červenec je měsícem svateb. Třeba já osobně jsem v minulém týdnu byla na dvou, které pro mě byly velmi významné, protože se vdávaly dvě mé sestřenice. Byla to krása! Neuvěřitelně dojemné. Bylo nádherné pozorovat dvě blízké osůbky, které vstoupily do manželství. Najednou si člověk uvědomí, jak čas děsně letí, protože to není dávno, kdy jsme si hrály a taky si o svatbách jako malé holky povídaly…Jenže ono to už nějakou desítku let zpátky bude:-)
Navíc pak člověk začne víc přemýšlet o svém vztahu, jestli ho něco takového taky jednou čeká, jestli ten krásný okamžik chce prožít s člověkem, se kterým právě tráví svůj volný čas nebo s ním žije…
Tento blog chci využít hlavně k tomu, abych všem novomanželkám a novomanželům popřála všechno nejlepší! Hlavně hodně lásky, štěstí a vzájemného pochopení a taky důvěry.
A vám všem, kteří ještě máte svatbu před sebou, hodně štěstí při hledání toho správného partnera nebo partnerky!
Mějte se krásně a mějte se rádi!
Vaše Iveta