Prosinec 2010

La vie est belle

26. prosince 2010 v 16:08 | Marta Ondráčková |  Marta Ondráčková

S koncem roku se asi nikdo z nás nevyhne vnitřní matematice. Dělíme uplynulý rok a snažíme se o co nejpozitivnější výsledek za dvanáctiměsíčním rovná se. Zrovna, když jsem se nacházela v tomto životním odčítání a sčítání, tak za mnou přišla maminka a ptá se "Co Praha?"
S náznekem melancholie musím odpovědět "Mlčí. Krkonoše taky."
Ano, cesta osamělého bojovníka je mnohdy nelehká, bolestivá a smutná. Nikdo přece neusíná rád sám. Ale na druhou stranu, když se odpojím od svého momentálního odpoledně depresivního rozpoložení, tak si říkám, že ten právě dohasínající rok nebyl zase tak špatný. Učinila jsem zásadní životní rozhodnutí a vydala se hledat sama sebe. Mám práci, která mě baví a dělám ji s potěšením. Vrátila jsem se na jeviště, což je pro mě z profesního hlediska radost i škola a nesmírné štěstí. Všichni mí drazí a milovaní jsou zdraví a já mám možnost s nimi trávit krásné, vřelé chvíle. Položila jsem veškeré zdravotní problémy na lopatky. Zažila jsem úžasné léto. Poznala jsem spoustu nového, snad jsem se i něco naučila. Prožívám množství nedávno narozených, pestrobarevných mezilidských vztahů. Učím se mít se ráda taková, jaká jsem. A lásky? Ty někde jsou. A jen jejich existence rozezpívá ptáčka, který je celý život zavřený v kleci našich ne vždy spokojených srdcí. Cesta osamělého bojovníka je starstiplná, ale dává možnost objevovat svůj vnitřní svět, vůně světa okolního i barvy mraků, které nejsou jen čistě bílé.
Po cestě zasněženou zahradou si proto říkám, že Praha sice mlčí a Krkonoše taky, ale život je krásný!

Jen to nejlepší do roku 2011!
Vaše Marta

Šťastné a veselé

24. prosince 2010 v 13:55 | Iveta Kořínková |  Iveta Kořínková
Milé čtenářky a milí čtenáři.
Je tady Štědrý den a já jsem se na chvilinku odtrhla od pohádek a vánočních příprav.
Tak jaký je u vás ten Štědrý den? Já už mám za sebou oblíbenou vtipnou pohádku Hrátky s
čertem a přípravu bramborového salátu. Nedalo mi to a už jsem velkou část snědla. Pravda,
nepostím se. Tak tomu bylo jenom v dětství. Rodiče mně a bráchovi za to na stěnu promítali
zlaté prasátko. Teď už to nejde, nemáme promítačku:-)
Jinak u nás doma všechno funguje tak, jako každý rok. S mámou, tátou a bratrem jdeme před večeří na hřbitov, pomodlit se  a zapálit svíčku, pak nás čeká večeře a rozbalování dárků u stromečku. Prostě klasika a tu já miluju. Stejně jako Vánoce. Ty mají totiž jinou atmosféru než ostatní dny v roce. Trošku to kazí počasí s plus deseti stupni u nás na jihu Moravy, ale s tím už jsem smířená. Vánoce na blátě, to už je taky taková klasika:-)
Ale hlavní důvod, proč píšu... Chci vám všem popřát krásný dnešní Štědrý den a poklidné příjemně prožité vánoční svátky. A do nového roku hlavně zdraví, hodně spokojenosti, pohody, lásky a co nejméně stresu.
Mějte se krásně!
Vaše Iveta