Červenec 2011

Okouzlující tvář

29. července 2011 v 16:23 | Simona Klučiarovská |  Simona Klučiarovská

Léto je, alespoň podle kalendáře, v plném proudu, ale možná jste , stejně jako já, ještě nestačila vyrazit na dovolenou.

Vaše pleť tak zřejmě ještě čeká na zaslouženou letní relaxaci. Vy ale už teď toužíte po tvářičce, která bude vypadat jako "na" nebo "po" dovolené. Pak nezapomínejte na tvářenku! Ta by měla skutečně patřit k základním kosmetickým produktům, které máte ve své kosmetické taštičce a denně je používáte. Stačí pár šikovných "tahů" a budete nejen vypadat, ale také se cítit, skvěle. A o to nám přece jde!


Tvářenkou můžete projasnit pleť a osvěžit její barvu.
Buďte však opatrná při aplikaci tzv. bronzing barvy, protože na hodně světlé a světlejší pleti vytváří dojem špinavých šmouh. Na snědé nebo opálené pleti naopak vypadá tato barva naprosto skvěle.
Pozor také při nanášení tvářenky na její množství. Pokud jste to už přehnala,odstraňte přebytek čistým štětcem a pak přidejte ještě trošku pudru. Tím celkový dojem zjemníte.
A nezapomeňte si pořídit ani speciální štětec na tvářenku. Opravdu to není zbytečná investice. Štětcem, určeným na tvářenku, si usnadníte její aplikaci.
Krásné léto!


Simona

Ta druhá

25. července 2011 v 2:31 | Marta Ondráčková |  Marta Ondráčková
Ačkoliv si díky mužům častokrát přijdeme výjimečné, právě díky nim se po celý život dostáváme i do pozice "té druhé". V mnoha ohledech bývá tou první a jedinou ženou v existenci chlapa maminka. Nedokážeme stvořit tak dokonalé chlupaté knedlíky, rajskou nebo kynutou buchtu jako ona. Nejsme tak tolerantní. Neumíme uvařit ten správný rýmičkový čaj a opečovávat churavějícího pána všehomíra, když leží na téměř smrtelné posteli. Maminka je prostě jedna jediná. Její lůno je posvátné, stejně jako její slova a činy. Můžeme mít to štěstí, že nás tchýně přijme za vlastní a decentně směruje naše počínání k maximální spokojenosti svého korunního prince. Pokud nastane opačná, a mnohem četnější varianta, jsme prokleté a celý život se budeme vypořádávat s jejím stínem. Ale přeci jen, je to maminka. Budiž jí vše odpuštěno.
Další první ženou bývá ONA první. Jestli ta, která našeho drahého poprvé políbila, anebo s ním ulehla a nesmazatelně se tak zapsala do jeho "emocionální" paměti, na tom nezáleží. Vždy nějaká první byla, pokud jí nejste vy. Zážitek spojený s jejími rty, vůní, nebo upocenou chvilkou v jejím náručí nemusel být zásadní. Otevřela ovšem bránu, kterou všichni příslušníci silnějšího pohlaví vcházejí na cesty mužů, zanechávajíc za sebou klikaté pěšinky chlapecké neznalosti. Iniciačním obřadem si musí projít každý a někdo, respektive některá, musí být jeho nástrojem. Budiž jí vše odpuštěno.
Poté se ale dostáváme na tenký led vztahový. Byly bývalé vztahy a je vztah současný. Dodnes si vzpomínám na slova své maminky, která patřila mému prvnímu zásadnímu spolužití. "Ty ho tak hezky vychováš pro nějakou, která přijde po tobě!" Tehdy jsem jí nevěřila. Komu bych svého nejmilejšího měla vychovávat? Ale, jak už to bývá, maminky mají vždycky pravdu, ta moje obzvlášť. Takže jsem vychovala. A dnes se dívám na dva šťastné lidi a říkám si, že třeba alespoň za kapičku jejich štěstí jsem vinna já. Bývalé vztahy sebou samozřejmě nesou i šrámy, se kterými my, které se nacházíme ve stavu a vztahu aktuálním, musíme bojovat. Je to ale boj s větrnými mlýny. Ostré hrany se dají časem obrousit, hezké se dá překonat hezčím, ale minulost se vymazat zkrátka nedá. Doufejme, že bývalé našich současných předaly co nejvíce kvalit. Poté jim budiž vše odpuštěno.
Nakonec se musíme potkat i s nejnepříjemnější pozicí, do které se žádná z nás nedostává dobrovolně. Kdy jsme tou druhou. Protože náš Muž má ještě jiné srdce či tělo, kterému věnuje své city, či jím ukájí své potřeby. Má jinou první. Milenka. Krásné slovo, záleží ovšem v jakém kontextu. Vždycky byly, jsou a nikdy se nepřestanou vyskytovat. Staví nás do pozice, kdy se musíme dělit o někoho, koho považujeme cele za svého. Ale člověka nelze vlastnit. Tím spíš ne muže, pro kterého je svoboda nade vše. Záleží potom na našem umu svobodu dávat. Nejsme na to od přírody stavěné, ale tato zručnost se dá, stejně jako mnoho dalších, prostě naučit. A jestliže náš protějšek, i přes naši důvěru, benevolenci a lásku, změní preference a užívá si života plnými doušky bez ohledu na následky, komu poté odpouštět? Jí, která ho chce a miluje nejspíše ze stejných důvodů jako my? Anebo jemu, který neváhá zradit naši víru v něj? Nevím. Ale odpouštět se má, zapomínat nikoli. Proto, budiž jim jednou odpuštěno.
Záleží nejen na nás, zda budeme mít možnost vychutnávat si slastnou pozici té první. Bez ohledu, anebo s ohledem na okolnosti...

Krásné prázdniny!

Vaše Marta

Splněný sen

19. července 2011 v 10:23 | Simona Klučiarovská |  Simona Klučiarovská
Ve 12 letech jsem se poprvé ocitla s maminkou v kosmetickém salonu, kde bylo krásně čisto, nádherně to tam vonělo a všichni byli oblečeni v bílém. Úplně mě to uchvátilo a já se rozhodla, že se stanu kosmetičkou. Bylo to mé vysněné povolání a já jsem si za tím snem šla.
Rozhodla jsem se jít pracovat do Prahy, ačkoliv jsme věděla, že jako holka ze Slovenska to nebudu mít příliš jednoduché.O to víc jsem se ale chtěla všemu v tomto oboru naučit.
Velkou inspirací byla pro mě vždy Francie, kam jsem pravidelně jezdila, abych poznala, jak se všechny ty krémy, mlíčka a vodičky vyrábějí , testují a následně i aplikují při kosmetických ošetřeních. Vše jsem doslova hltala a popisky na krémech pročítala ještě před spaním, tak že jsem se často ráno probudila s krabičkou od krému na posteli.
Doma jsem pak školila další kosmetičky.

V letošním roce jsem se s Bomtonem, kde pracuji jako vedoucí kosmetiček, podívala na kosmetický veletrh v Boloni. A opět to bylo velice zajímavé a inspirující.
U nás o sebe ženy učí také pečovat, ale stále ještě ne s takovou samozřejmostí jako v zahraničí. Tam jsou ženy zvyklé být upravené od hlavy až k patě a kosmetické ošetření, manikúra, pedikúra a péče o vlasy jsou pro ně skutečně běžná rutina.
Jako Slovenka se často dívám na ženskou krásu možná trochu jinak.Mám totiž ráda, když se ženy o sebe starají.
Bohužel mám ale někdy pocit, že si řada žen myslí, že žádnou odbornou kosmetickou péči nepotřebují a že stačí, když mají jeden krém, který si (často nesprávně)nanesou na obličej ráno a večer a tím každodenní kosmetická péče končí.

Přitom pečovat o sebe není žádný hřích. Naopak! Každá žena by si jednou měsíčně měla dopřát návštěvu kosmetického salonu, kde ji budou hýčkat a opečovávat. Udělá tak něco nejen pro své tělo, ale i pro svou duši. Kosmetická ošetření pomáhají nejen zlepšit stav pleti, ale také odplavit stres.
Až půjdete z kosmetického salonu, budete se určitě usmívat a cítit se lépe. A to za ty dvě hodinky stojí, co říkáte?

Simona

Mé Girltrio

14. července 2011 v 13:44 Michal Jančařík
Milé dámy.

Uteklo to jako voda a vidím, že je to už více než rok, co jsem se rozepsal o naší maličké Sofince. Za ten rok už je to úplná slečna. Je jí dva a čtvrt a co vám budu říkat - jsem úplně chycenej! Tedy má mě v hrsti to naše děvčátko, momentálně se bavíme tím, že chodíme na zahradu baštit maliny a ostružiny, neboli "kytiham". To je pojem, který jsme si ponechali už z minulé sběrové sezony. Tehdy Sofi ještě moc slov neznala, ovšem teď už mluví perfektně. Až na pár detailů, např.že stále ještě máme Rumcejse, Manku a Krucipíska, hovoří přesně. A taky přesvědčivě, především, když chce něco po tatínkovi...

Vliv pohádek je u nás vůbec dost znát. Onehdy jsem byl se Sofinkou na plavání, kde se jí ten den zrovna moc nelíbilo a na celý bazén povídá : "Jdeme domů, himlhergot!" Zatím se mi nepodařilo jí vysvětlit, že takhle mluví jenom Trautenberg...

Pokud bych uměl písmeny vyjádřit fanfáru, zařadil bych ji teď. A to k datu 19.5., protože právě v ten den k nám dorazila na celoživotní návštěvu Julinka, naše druhá dceruška! Je to správný boubelíček, narodila se s mírami 4.3 kg a 54 cm. Euronormy zdárně překračuje i nadále, bumbá a spinká, co to dá a dělá nám jen radost. Holky jsou si nesktečně podobné, jak dvojčata s dvouletým odstupem, zkrátka jsem se držel osvědčeného konceptu... S tou starší, se Sofinkou jsme nedávno prohlíželi dva roky staré album, když ona byla miminkem. Ukazovala prstíkem a neustále říkala: "Julinka, Julinka.."

V třetím odstavci bych se chtěl věnovat třetí ženě mého života, která ovšem byla tou první a první a nejdůležitější nadále zůstává. Celá ta harmonie, kterou společně prožíváme, by nikdy nemohla existotovat bez mojí fantastické ženy. Já v tomhle období bohužel nejsem doma tolik, kolik bych chtěl a měl být, ale když se najde den, který strávíme celý společně, tak opravdu zírám. I přesto, že tam jsem a o děti se dělíme, se prostě moje žena nezastaví! Že by si dala jen tak třeba kávu, to neexistuje. Minimálně k tomu ťuká do počítače. Dvě holčičky na plný úvazek, domácnost a k tomu ještě vlastní náročná práce, tak to je kombinace, kterou bych nezvládl. Diana nejen že zvládá, ale s jakou elegancí a pohodou. Neuvěřitelné! Inu na závěr se musím pochválit i já. Potkávám spoustu krásných a zajímavých, ale jedno vždycky platí - já si vybral dobře!

Pěkné léto vám všem posílá

Michal Jančařík

Nebezpečné fukušimské houby?

13. července 2011 v 13:31 David Vaníček
"Vyhodili jsme plnej košík hub," napsala mi kamarádka, když mě upozorňovala na email, který koluje v emailových schránkách po celé zemi.
Možná jste ho dostali i vy. Autorka, údajná paní Radmila, v něm píše, že její známý pracuje pro Akademii věd a že právě tam měly vrcholit testy hub v českých lesích po havárii na jaderné elektrárně v japonské Fukušimě. "Výsledky jsou prý tak špatném že jim úplně zakázali je zveřejnit!" varuje email.
Je to blbost, ve skutečnosti se jedné o takzvaný HOAX, tedy lživou, matoucí zprávu, která vzbudit rozruch. Stačilo k tomu málo, zavolal jsem na Akademii věd a tam mi potvrdili, že text emailu není pravdivý.
"Nedokážu si představit, že by nějakému vědci někdo zakazoval něco takového zveřejnit. Tato paranoia zřejmě vyplývá ze zkušeností z období před rokem 1989, kdy byly informace o havárii v Černobylu zatajovány. Neodpustím si však poznamenat, že za toto chování nebyl po roce 1989 nikdo potrestán, jako ostatně za žádné další zločiny. Obviňovat však z něčeho takového současnou politickou reprezentaci, přestože o ní mám velmi špatné mínění, je směšné," píše na svém blogu Jan Borovička, který se zabývá zkoumáním hub.
Jak mi Jan Borovička ještě řekl po telefonu, i kdyby se k nám dostal VÝRAZNÝ radioaktivní spad z Fukušimy, jakože to bylo téměř neměřitelné minimum, v houbách by se to ukázalo až výrazně později, rozhodně ne tuto sezónu. "Takže je evidentní, že zpráva o zvýšené radioaktivitě hub v souvislosti s fukušimskou havárií je nesmyslná, a z tohoto pohledu se tedy není třeba obávat jejich konzumace."
A aby těch hub nebylo na začátku okurkové sezóny málo, ČTK dnes oblažila své odběratele zprávou o tom, že: "V letním menu jsou oblíbenou surovinou lesní houby" - velmi nečekaná informace, že? :-)
Tak můžete s klidem vyrazit do lesů na hříbky - třetí noha vám po nich nevyroste… Hezké léto!