Říjen 2012

Velký boj ve světě přecpaném jídlem

24. října 2012 v 10:00 | Zdena Lacková |  Zdena Lacková
Je strašně těžké odolat nabídce potravy v našem "světě hojnosti". Nedávno jsem s kýmsi diskutovala o tom, že to mají cukrovkáři složité, když si nemohou beztrestně tu tam něco navíc zobnout. Glykémie hned vyletí, cévy z toho moc nadšené nejsou a chuťové uspokojení tak vyjde pěkně draho.
Doktorka Málková ze Společnosti STOB mluví o toxickém prostředí, když vyjmenovává rizika, ohrožující štíhlou linii. Odevšad se valí nabídka jídla, je k mání na každém rohu a bohužel bez jakéhokoliv varování. A co si mají počít diabetici, když se na tohle zamoření žádná plynová ani jiná maska nefasuje? Nevím, jestli obecně platí, že cukrovkáři hodně rádi jedí? Pokud by to byla pravda, pak by každý z těch ukázněných zasloužil obrovský metál za statečnost při boji s chutí na cokoliv.
U mé dcery je evidentní, že má ráda jídlo, a jako většina dětí "ujíždí" na sladkostech i slaných pamlscích. A teď si představte jakýkoliv letní dětský tábor. Děti jsou z domova vybavené dobrůtkami, navzájem si je nabízejí, na případných výletech dokupují. Pátrání po táborovém pokladu obvykle končí nálezem bedny plné sladkostí. Za soutěže se rozdávají sladké odměny... Když vedoucí nejsou na cukrovkáře zvyklí, což se nám teď na jednom táboře stalo, samozřejmě jim případné tajné ochutnání tu toho, tu onoho pěkně zamotá hlavu.
Byla jsem opravdu moc ráda, že dcerku na zmíněný tábor vzali, protože to byl úžasný týden v holčičím prostředí a pod dozorem praktické lékařky (pro dospělé). Paní doktorka i hlavní vedoucí zvládaly přítomnost diabetičky úžasně, ale občas se srdcem bušícím v krku - to když záhadně vyšší glykémie kompenzovaly druhý den většími dávkami inzulínu. Potíž byla v tom, že den vysokých glykémií se odehrál v budově tábora, kde bylo přístupné jídlo, nějaké ty bonbónky, či pochutiny na tácu v kuchyni. Druhý den byl celodenní výlet přírodou, která žádnou jídelní toxicitu nevykazovala. A tady šla dcera náhle opakovaně do "hypa", cukr nebezpečně klesal a vystresované vedoucí už v představách přivolávaly záchranku...
Další den, když bylo jídlo opět na dosah, se glykémie zase zvýšily...Pak byla dcerka i viděna, že neodolala a cosi tu tam ochutnala. Příští rok prý na tábor může jet znovu, ale s podmínkou: když bude přistižena při neukázněnosti, frčí domů. Nejdříve jsem dceru řádně pokárala, pak jsem měla dlouhou osvětovou přednášku na téma, jak se ujídáním sama ničí. A pak jsem konečně přiznala: já vím, máš to zatraceně těžké. Jsi dobrá, že ten svůj boj s haldami jídla zvládáš tak, jak ho zvládáš. Jen si prosím další stravovací úlety nech na dobu, až u toho budu já nebo někdo znalý diabetických rizik.
A jedna dobrá zpráva nakonec - příští tábor, na který dcerka v srpnu už podruhé pojede, pořádají dětští diabetologové z Motola. Otravná nabídka jídla je tam maximálně omezena, všichni jsou na stejné lodi a navíc si ke svačině klidně mohou dát obrovský nanuk. Celý den jsou totiž v pohybu a jsou u toho šťastní.
Takže pohyb je zbraní číslo jedna proti lákadlům, plným sacharidů. Jaké jsou ty další zbraně? Pokud mi někdo poradí nějaké zaručeně fungující postupy, jak v tomto mému dítku ulehčit život, budu vděčná.

Autorka je i blogerem na http://www.diablog.rok1.cz/

Karty odhalí, zda je láska opravdová

8. října 2012 v 13:57 Kartářka Martina

K napsání tohoto článku mě inspirovalo setkání se starou kamarádkou. Řešila zrovna důležitý problém - zamilovala se, ovšem ne do svého muže, ale do léčitele, ke kterému chodila se zdravotními potížemi! Byl to člověk vnímavý k energiím, který jí řekl, že se znají z minulých životů a že si ji pamatuje. No řekněte, co byste dělali v takové situaci?

Kamarádka se naštěstí zachovala rozumně. Vzpomněla si, že do svého manžela, otce svých dvou dětí, byla na začátku zamilovaná úplně stejně. A poslala léčitele do háje. Za pár týdnů ho viděla s jinou - zřejmě byl v minulém životě nějakým šejkem s vlastním harémem, žertovala.

Stejně jako já se moje kamarádka zabývá výkladem karet a je to věc, o které si spolu velmi často povídáme. Vždy, když máme nějaký problém, automaticky sáhneme po kartách, a hned je nám vše jasnější. Bylo to tak i v tomto případě. Karty odhalily, že přestože je tady velká vnitřní blízkost, nedopadne to dobře. Což o to, intuice je intuice a obě jsme se o tom mnohokrát přesvědčily, když však jde o věci, které byste raději neviděli, musí vám je říct někdo nebo něco zvenčí. A k tomu jsou karty jako stvořené, protože odhalují, jaký je nejpravděpodobnější vývoj událostí v budoucnu. To neznamená, že byste to nemohli změnit, je však potřeba si uvědomit, že to lze udělat jen s největším odhodláním, protože proti vám stojí síly osudu.

Setkala jsem se však už i s úplně opačným případem. Slečna, které jsem vykládala karty, byla zasnoubená a měla plány do budoucna, když se zamilovala do jiného muže. V tomto případě karty jednoznačně ukázaly na novou lásku. Potvrzení správnosti výkladu? Ještě než dotyčná dáma stihla cokoliv udělat, dostaly se k ní zprávy o snoubencově nevěře!

A jaké z toho všeho vyplývá ponaučení? Co vypadá na první pohled stejné, nemusí být stejné i ve skutečnosti. Chcete vědět, co za tím vším stojí a jak se budou věci dál vyvíjet? Zeptejte se karet, odpoví vám překvapivě přesně! Zavolejte mi na telefon 906 704 704, podíváme se spolu na váš problém nejen v lásce!